Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěva u Harrisky (13. dubna 2009)

19. 4. 2009
     Prej uvidím svoji holčičku. Už se moc těším. Nejdřív ale pojede na nějaký zřícený hrad a do Dolních Věstonic.
     Je tam prý velkej rybník.Snad se mi podaří jim utýct a vykoupat se v něm, on totiž páníček říkal, že nic nebude.
     Jedeme skoro hodinu, než konečně zastavíme. Rybník sem vyděla jen přes okýnko a páníček říkal, že tam pojedeme až jindy. Tak teda nebudu utíkat. Paničky odešli, aby se koukli na nějaký archeologický sbírky nebo co. Nechápu co se jim na nich líbí, když mě tam nemůžou vzít s sebou.
     Už jsou zpátky a my jedeme dál. Jedeme do kopce a zastavujeme tady. Je tady ale nějak moc lidí, snad mě panička pustí. On totiž páníček s náma nechodí on se jen vozí v autě.
     Jdeme do kopce a opravdu je tu moc lidí, ale mě se chce kakat. Panička mě pouští, jupíííí. Utíkám se vykakat a jsem za to pochválena. Ale jdeme furt do kopce. Na kopci je velké hřiště a nad ním sou nějaký kameně. Panička mi říká, že to nejsou jen tak ledajaký kameně, že to dřív býval hrad a bydleli tam lidé. Jdeme si ho prohlídnout z blízka a potkáváme dva pejsky. Sou moc hezcí a chtěla bych si s nima hrát, jenže nemůžu. Museli za svými páníky.
     Když se vracíme do auta, tak se panička rozhodne, že si ještě zajdeme na zmrzlinu. Prý je moc dobrá, ale já ji nechci.
     Potom jedeme zase z kopce. Prý už jedeme za Harriskou. Já se tak těším!!!
     Už jsme tu. Otvírá nám nějaká paní a říká, že Harriska je hned za dveřmi, ale a%ť jdeme dovnitř, aby neutekla. Už ji pouští. Ta je tak nádherná. Je větší jak já, ale to nevadí. Je opravdu moc krásná. Říká mi, že se tu má moc dobře a že právě přišli z procházky.
     Asi po hodině se už musíme rozloučit. Už se aji těším, domů, i když se mi od mojí holčičky nechce. "Tak ahoj Harrisko, já už jedu domů."
     V autě dělám, že spím a je mi smutno, že si nemůžu vzít Harrisku s sebou.